Co mi všechno život dal :)

Na jednu stranu mu musím poděkovat, co všechno mi už nadělil! Nadělil  mi úžasnou rodinu, která mě má strašně moc ráda a já jí taky. Dostala jsem i zdraví, čehož se taky musí v téhle době hodně cenit. V hlavě tak moc prázdno nemám (až na nějaké ty výpady, ale zas na druhou stranu, kdo je nemá že? :) ), škola mi jde, jazyky mě baví tak co více si přát? Štěstí mám dost, sice ne stále, ale to ani chtít nemůžu. Když se nad tím tak zamyslím, na to, co jsem už rodičům udělala, mi bylo tolikrát odpuštěno, za což jsem jim vděčna do teď a jistě budu do konce života. Ve svém krátkém životě, tu nemůžu co jsem všechno poznala, co mám všechno za sebou, a filosofovat tu, jako kdyby mi bylo nejméně 50 let. Taky mi tam ten nahoře dal v roce 2007 vysněného brášku, kterého jsme si se ségrou strašně moc přáli. No co vám budu povídat, je to strašné šídlo a neposeda, ale stejně ho mám hrozně ráda. Ale v poslední době, každý den zažívám pocit štěstí s človíčkem, který mi je u srdíčka nejbližší. Díky němu se toho tolik změnilo k lepšímu- vrátili se mi staří přátelé, urovnala jsem si vztahy v rodině, a konečně jsem poprvé v životě zažila jaké to je se nefalšovaně a upřímně zamilovat. Jsem mu vděčna za tolik věcí, že kdybych se nad tím nějak více hluboce zamyslela mohla bych tu sedět od rána :) Nesmím se tolik zamýšlet, jinak by tu opět vznikla slohová práce :D Myslím,že to bohatě stačí.



                                                                                       Ve.