Napíšu to z mého pohledu, jak to vidím já :) Seznámili jsme se stejně jako většina mladých párů, ve škole: V září minulého roku jsem šla poprvé na střední školu (OA). První týden jsme se všichni noví prváci "oťukávali". Už od začátku jsem si začala rozumět s jednou holčinou, která pochází z hor. Skoro pokaždé, když jsme se přemísťovali do jiné třídy Terka zdravila dva kluky, já se na ně moc nekoukala, protože jsem se styděla, ale neuniklo mi, že jeden z nich po mě nenápadně hází očkem, avšak jeho obličejík vypadal zamračeně. Budil ve mě respekt. Uplynuli pár dní a Terka mi řekla, že její "dobrej kámoš" se ptal po "holce která s ní stále chodí". Moc mě to potěšilo, jenže v té době jsem ještě měla v hlavě jiného (to tu nebudu roznášet, špatné věci jsem nepatří.), se kterým to stejně šlo víc a víc k bodu mrazu hlavně z mé strany. Z velké zvědavosti jsem se jí zeptala jak se jmenuje a ona mi řekla to nejkrásnější jméno, které znám! VOJTA. Ještě toho večera jsem si ho přidala do přátel na facebooku a jeho přidání do přátel a nevinného pozdravu mi vykouzlilo úsměv na rtech ani už nevím jak. Celý večer jsme spolu prochatovali a mě přišlo jako že se známe dlouhý čas. Po pár dnech mi opět jeho kamarádka řekla, že by se chtěl se mnou oficiálně seznámit. Já řekla samozřejmě ano, protože moje zvědavost byla silnější než já. Druhý den ráno na mě čekal před obchůdkem, celou si mě prohlédl, a já se cítila děsně nervózní. Tak se Terka chopila své iniciativy a řekla: "Tak se už představte, přece na sebe nebudete čumět!" Tak mi podal ruku a řekl: "Jsem Vojta" já jí uchopila a odpověděla jsem s obrovským zarudnutím tvářiček že jsem Vendy. No a tak to pomalu začalo, každý den jsme se doprovázeli do školy a psali si na facebook. Pak ho napadlo, jestli nemám skype, samozřejmě, že jsem měla a tak jsme do toho zapojili téměř denní skypování. Aniž bych chtěla musela jsem na něj začít myslet a toho "zlého" jsem vypustila z hlavy. Každý den jsem se začala těšit, kdy napíše nebo až si zavoláme. A pak se stalo něco pro mě hrozně neobvyklého, zažila jsem to poprvé v životě! Měla jsem v mobilu internet zdarma tak jsme se domluvili, že si budeme povídat dokud jeden z nás neusne. Povídali jsme si povídali, ale cítila jsem, že Vojtík není ve své kůži. Tak jsem se ho začala vyptávat co se děje, a on pořád že mi chce něco říct, ale že se hrozně bojí na mojí reakci a tak, že nechce nic pokazit. Tlačila jsem na něj, dokud jsem z něj nevymámila větu, kterou nikdy nezapomenu:! "Když já jsem se do tebe asi zamiloval :(" V tu vteřinu co jsem to přečetla se mi rozbušilo srdce jako při infarktu, byla jsem celá rudá a moje tělo se klepalo. Tak to se mnou moc zacloumalo. Jenže jsem si myslela, že si ze mě dělá legraci, přece jenom to byl třeťák a já "bažantů z prváku. Jenže postupem času a dní jsem si uvědomila, proč na mě tak pořád koukal, proč jsme pořád byly spolu v kontaktu. Po nějakém čase jsem ho dokonce i po škole navštívila, to jsme byli ještě 3, společně s Terkou. Ten den co jsem u něj byla poprvé nezapomenu. Terka seděla u něj na posteli a hrála GTA, a Vojta pořád na ní štěkal a provokoval jí jak to neumí a tak. My seděli naproti jí a pozorovali jí. V tu chvíli jsem ucítila potřebu jít k němu blíž a užívat si jeho přítomnost. Využila jsem situace, že nevidím na televizi a přímáčkla jsem se k němu. Cítila jsem, jak nám oboum tlučou srdíčka a on mě po celou dobu, co jsem tam byla nepřestal hladit. Po tom se moje návštěvy opakovali a my se poznávali víc a víc a pomalinku si byli blíž a blíž (teď už bez Terky, protože už pochopila, že je zbytečná). A jednoho večera co jsem odjížděla domů bylo to 17.10.2012 mi přišla od něj sms-ka jestli nechci být jeho přítelkyní. Na to snad nemohla být jiná odpověď než ANO. No jednu chvíli se nám vyskytl mráček na obloze, a to díky mé hlouposti a nevědomosti, ale moje srdíčko mi pomohlo ten mráček honem rychle vymazat. A od té doby jsem ta nejšťastnější slečna na světě. Prožíváme spolu skvělé zážitky, příhody a je nám spolu fajn. Za nic na světě bych ho nevyměnila. Je to takovej můj bručounek, i když postupem času se spíš mění v sluníčko :). Nikdy předtím jsem tohle nezažila a vím, že tohle nemůže NIKDY skončit. Máme před sebou naplánovaný celý živůtek, který se nám jistě povede tak, jak si to často představujeme. Další okamžik, který je taky pro holku nezapomenutelný je to, kdy jsem mu poprvé dala jedinou věc co mám. Taky jsme si na ní museli pěkně počkat, hlavně teda kvůli mě, protože taky se musí na něco těšit a čím déle to bude tím to bude vzácnější. Takže asi po 9 měsících, se poprvé naše tělíčka setkala trochu jinak než obvykle. Pro nás to není samozřejmost, ale taková "vzácnost", kterou si vždycky navzájem užijeme na maximum. A to je asi tak všechno, jak bych popsala naši cestu, která bude již za pár dní naší společnou.
Jen on ví, jak moc pro mě znamená a jak vroucně ho miluju.
Je to napsané upřímné od srdíčka, tak to cítím a jinak to ani popsat nejde.
Ve.
Žádné komentáře:
Okomentovat