Včera jsme s miláčkem prožili jednu z nejkrásnějších dnů vůbec. Byl víc jak dokonalý. S Vojtíškem na něj budeme vzpomínat ještě hodně dlouho. Ráno, jen co jsem se probudila jsem se pustila do příprav. S mamčou jsme společně vymysleli, že mu stejně jako každému chlapákovi udělá radost obložený talíř - už jsem na to měla koupené věci a koupili jsme jen ten nejkvalitnější vlašský salát, domácí salámy, libové šunky, spoustu druhů sýra, naložené domácí okurky, rajčata a majonézu. Všichni mi s tím pomohli nejvíc ségra s taťkou, který je na takové mňamky přímo odborník. Po určité době jsem měla hotovo a musím uznat, že to vonělo a vypadalo báječně. Zbytek poledne jsem prožila tím, že jsem se učila na účetnictví (strašná nuda to ale je :/ ) a posezením s rodiči. Vojtík zatím taky chystal pohoštěníčko a uklízel. Nadešel čas oběda a já už byla myšlenkami s ním. Rychle jsem zkolila nádobí a už byl na cestě ke mě. Ani jsem se nenadála a už zvonil (já jsem ještě byla ostuda nenamalovaná, v teplácích a neupraveném culíku). Prý jsem se mu moc líbila, ale tomu My ženy moc nevěříme :) Rodiče se sourozenci si pro něj uchystali překvápko v podobě toho, že mu taky pogratulují a dají takové menší dárečky. Já to vydržela udržet v tajnosti a udělala jsem dobře. Vojtík byl tak překvapený, jak to vůbec nečekal. Měli jste ho vidět, byl to jeden z nejkrásnějších pocitů vidět ho, jak se usmívá a je šťastný a má upřímnou radost z dárečků. Já jsem se po tom pracně malovala, česala a strojila a během 20 minut jsem byla "ready". Uchystala jsem dobrůtky, co jsme se společnými silami doma připravili - mamka mu ještě zabalila sebou jablečný dortík na přilepšenou a už už jsme se loučili a sedali do auta. Museli jsme ještě před samotnou hřebem naší neděle k jeho babičce, která bydlí nedaleko ode mě. Přijeli jsme tam, zazvonili a ono nic - nikde ani živáčka a na zvonění nikdo neodpovídal. Tak Vojtík šupem volal babičce, kdepak je a ona že jede z nákupu, že tam za chvíli bude. Mezitím, co jsme čekali, jsme si hezky povídali a Vojtík to na mě zkoušel, jestli mu už v autě nechci pogratulovat a co že jsem to připravila za jídlo. Naštěstí mě v tom jeho babi dlouho nenechala a za chvíli byly doma. Pozvali nás dovnitř - zdrželi jsme se tam skoro hodinku. Vojtíkovi stihli pogratulovat, nakrmit nás oba buchtičkami, prostě se o nás starala jako každá správná babička. My jen skromně odmítali, protože jsme se spíše těšili na naše pohoštění. Sranda tam byla, že jsem silná alergička na kočky a ke vší smůle jeho prarodiče (kteří jsou na mě moc milí a hodní) doma měli ne jednu ale zrovna 2 kočky a já tam každou vteřinku se musela přemáhat, abych neudělala nějakou nehodu. Konečně jsme se rozloučili a jeli k miláčkovi. Cesta byla delší, ale o to více se pak těším k němu. A nám to vůbec nevadí, protože rádi jezdíme v autě. Když jsme dojeli, vzali jsme si všechny "zavazadla" , co potřebujeme sebou - byli jsme omotaní jak vánoční stromeček. Hezky jsme si to doma přichystali a naaranžovali. Ano, konečně se můj netrpělivka dočkal a přišel čas ke gratulování. Kdyby jste viděli ty jeho očička a pohled to stálo za to si na to počkat, každá holka zná co je tohle za pocit štěstí, když vidí svojí drahou polovičku v tomhle krásném stavu. Ve vteřině se už koukal co dostal a z každé věci měl upřímnou radost. Po tom přišel čas na hodování, já jsem Vojtíkovi chválila ty jeho dobrůtky a on mě - bylo to vzájemné potěšení. Pak jsme si pustili Avatara a odebrali se do pelíšku. Hezky jsme si povídali, mazlinkali se a užívali si přítomnosti toho druhého. Nejradši mám, když mu ležím na hrudi a cítím jak mu tluče jeho srdíčko, to je takový pocit blaženosti jako nikdy. No a po tom přišel čas na dárečky, které se neříkají :* Rychle nám to spolu uteklo - všechno (skoro) jsme snědli a dárečky pročetli a provoněli. Já jsem byla z toho krásně unavená a cestou domů, kterou ani jeden nemáme rád, jsem opět usnula vždycky se mi to povede ve stejném městě. Takže cestu zpátky jsem celou prospala. Ještě chviličku pobil se mnou u nás, a pak jel domů :( Podle něj to prý byly jeho nejkrásnější narozeniny a já si toho nesmírně moc vážím a mám z toho upřímnou radost. Tenhle den byl jeden nejkrásnější, co jsme společně prožili!
PS: Jako bonus přikládám pár foteček z naší "maličké" oslavi :)
 |
Malá ukázka našeho celodenního pohoštěníčka :) ještě jednou broučku měl jsi to VYNIKAJÍCÍ!
|
 |
| A takhle moc to miláčkovi chutnalo :) - a jsem moc ráda |
 |
Tohle je již zmiňovaný šťastný pohled mého mužíčka :* jsem na Tebe nejvíc hrdá lásko!
Udělám vše aby jsi tenhle úsměv měl na tváři více (nejlépe stále, ale to vím, že asi nepůjde) :)
A to je vše :))
Ve. |
Žádné komentáře:
Okomentovat